Mlčeti zlato.

5. září 2018 v 0:00 | Imogen |  Vzpomínkovo.
,,V poslední době jsi divná, taková..."
,,-taková větší pí-a."
,,Taková nekonfliktní."

Nebudu nikomu mazat med kolem pusy, nejsem štědrá, laskavá, věrná, milá, roztomilá, vtipná, chytrá ani důvěryhodná.
Když si něco koupím zkrátka to chci jenom pro sebe, dělím se čistě ze slušnosti. Nedržím při lidech, jsem prodejná jako můj pes, tudíž i za kousek dobrého medovníku jsem schopná vrazit kudlu do zad nejlepšímu příteli. Jsem zkrátka intrikářská mr-a, která se snaží ze všeho vytěžit něco pro sebe a tak hraje na všechny strany.
Můj milý úsměv vypadá spíš jako křeč a roztomilá jsem asi jako uzrálá brambora. Mé vtipy jsou ohrané až hanba, známky jako bych přišla ze zvláštní a lžu jako když tiskne.
Proto je poněkud změna, když mi někdo řekne že jsem nekonfliktní, upřímně jsem v tu chvíli nevěděla zda-li se bránit, nebo skákat štěstím, protože...Proboha, však jsem celý ten měsíc držela co nejvíc zobák a stranila se všech dramat, hádek a pomluv právě kvůli tomuto. Aby mě někdo označil za nekonflitního člověka. A teď když se to konečně stalo, znělo to naprosto jinak než jsem si předtím vždy představovala. Dotyčná to řekla s tak nepředstavitelným znechucením, jako by to snad bylo špatně a přitom jsem se ten poslední měsíc právě díky této změně cítila o tolik lépe.
A ačkoliv bych se nejspíš za normálních okolností navrátila zpátky k normálu, doufaje že si mě tak dotyčná opět oblíbí, teď na to nemám chuť. Protože jsem se 12 let snažila dostat mezi smetánku za pomoci pomluv a až před dvěma týdny jsem si konečně uvědomila o čem pravá přátelství jsou.
Jak už vám asi stačilo dojít, hádky jsou v naší třídě poměrně časté na to že jsme ve třeťáku a čím starší jsme, tím absurdnější i spory mezi námi.
Například před těmi 2 týdny. Jedno neoprávněné sáhnutí na vlasy spustilo takovou lavinu nadávek a rozbitých hrnků, že bych tomu ani sama nevěřila a to vše trvalo až do obědové pauzy, kdy jsem ve třídě skončila sama s jednou z aktérek toho obřího boje. Respektive s tou mému srdci bližší. Samozřejmě mi zavolala během toho tichého sezení v jinak prázdné třídě i druhá bojovnice a narozdíl od první se nijak nebála použít ostrý slovník a pomluvy, věděla že jsem s tou první (říkejme ji třeba V) ve třídě a i tak dál mlela jak za nic nemůže a jak neúváženě se V chovala. Na to jsem jenom pokrčila rameny, pronesla že se do toho nehodlám motat, jde o naprostou blbost a náhle se vše během chvíle uklidnilo. V tu chvíli mě napadlo, zda-li jsem to nebyla právě já kdo do té doby vždy tak krmil tyhle spory, možná stejně jako jsem uměla oheň zapalovat, tak i hasit.
Možná v sobě přece jenom mám nějaké hasičské kořeny.
Proč to ale vytahuju? Jde o to jak tímhle jediným gestem se utužilo mé přátelství s V. Mohla jsem před ní jít na chodbu a pomluvit ji tam, ale nestalo se a vše se dalo do pořádku.
Není nutné se stavět na něčí strany, či se někoho přímo zastávat. Někdy prostě stačí naznačit, že druhého budeme brát jako kamaráda ať se stane zkrátka cokoliv a ať už vyhraje kdokoli.
A tak doufám, že i ta druhá (říkejme ji K) si jednou najde cestu k nekonfliktnosti, protože tahle malá změna mi už za tak krátkou dobu přinesla tolik klidu, že to ani vyčíslit nejde.
Ze 2.3.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama