Maluju a miluju.

29. srpna 2018 v 9:32 | Imogen
Fajn, nad tímhle jsem přemýšlela dost dlouho, ale po jedné noční konverzaci s drahou S jsem usoudila, že pokud se chci
někam doopravdy posunout bude potřeba pro to i něco udělat. Už si zcela nepamatuji co řekla, ale zkrátka našla nějaké mé obrázky na stole a to jak nadšená z nich byla, snad poprvé v životě jsem měla pocit, že to myslí i vážně. Nebylo to jako když někomu ukážete to své dílo a on napíše, či řekne "jo hezký" nebo "to se ti povedlo". Bylo to o tom okamžiku a tom jak byl nenucený, samozřejmě jsem nedala najevo jakou neskutečnou radost mi to udělalo, prostě jsem jenom poděkovala.
Ale i tak se následně spustila debata na tohle téma, což celý ten hezký pocit docela pohřbilo.
Nesnáším totiž mluvení o nějaké mé "práci", zkrátka děkuju za názor, ale víc snad netřeba to rozebírat. Nevím jak se přitom chovat, ani co přesně říkat. Je totiž strašně hezké, když vám někdo něco pochválí, ale obvzlášť u obrázku je potom poměrně obtíž vybrat správnou odpověď.
Pokud totiž řeknete něco ve smyslu "ale né, není to tak dobrý, koukni na tohle"
- ihned vás mají buď za:
sobce, co hrají na city pro dosažení více chvály
nebo pesimisty s nízkým sebevědomím, co se sem tam pořežou v koupelně, přičemž přitom čtou nějakou velice hlubokomyslnou a srdcervoucí poezii, jako každá správná zhrzená umělecká duše. Minimálně tady u nás, neexistuje nic mezi.
No a pokud z Vás vypadne něco ve stylu "jo, taky jsem s tím docela spokojená", jdete automaticky do škatulky "namyšlenec bez špetky skromnosti".

Tohle jsem namalovala. Ukáže fotku obrazu na mobilu. Ty jo, dobrý. Ale za- Já vím, já vím, teď řekneš že to není zas tak dobrý abych ti to znovu pochválila, tohle znám. Tak jsem to nemyslela.
(V tu chvíli mě to docela rozsekalo, ale teď je to spíš smutný.)

Takže tolik ke chvále celkově. Zkrátka je nejlepší jen poděkovat a dál mlčet, alespoň to poděkování potom o to víc vynikn
e. A proto se i nerada bavím o těch svých výtvorech, v případě že totiž začne nějaká větší konverzace, je téměř jasné že nadejde i na můj vlastní názor a v takovou chvíli jsem zkrátka bezradná.
Samozřejmě jsem jako každý jiný "umělec" a tak nejčastěji dost opovthuji vlastní tvorbou, ale nedá se říct že bych na ni nebyla ani trochu hrdá. Ano nelíbí se mi možná můj styl malování, vadí mi jak moc dělám odlesky a že absolutně kašlu na stíny. Na druhou stranu se mi ale líbí jaké pokroky dělám v malování lidí, jakože...Už to fakt vypadá jako člověk a ne jako Pan Brambůrek z Toy Story.
Ve finále z toho vzešlo jenom to, že prý nevyužívám potenciálu a na mém místě by to ona sama už cpala naprosto všude.
Necítím se ale na nějaké ofiko zveřejňování pod opravdovým jménem a tak si říkám, proč nezačít něčím menším. Proč to nehodit na blog? Lidí tu je podstatně méně a nikdo z reálného světa o tomto místě neví, takže mám jistotu, že to prostě zůstane tak trochu...Anonymní?

Takže to tu máte, pěkně na straně, dva poslední výtvory. Není to dokonalé, ale baví mě to a sem tam je prostě fajn při nějakém cizím streamu si něco načmárat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 29. srpna 2018 v 10:04 | Reagovat

Heh, neuľahčím ti to. Mne sa tvoj štýl páči a kresliť ako ty, by mi bohate stačilo. Ja som totiž z tých, čo keď nakreslia kruh, tak vyzerá ako štvorec po autonehode. Skrátka kreslenie mi nikdy nešlo.
Hádam tu tvojich výtvorov bude viac :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama