Hledání smyslu.

5. července 2018 v 21:51 | Imogen |  Myšlenkovo.

Řekněme, že tu na blogu mám dost rozepsaných článků. Ať už těch vzpomínkových nebo aktuálních, tak jako tak vždy jde o slušnou dávku deprese z mé strany. Na co tím narážím? V tom mém prohnilém šuplíku není nic pozitivního, což je poněkud zvláštní vzhledem k tomu jak optimistický člověk prý jsem. Důraz na to "prý", protože já sama už doslova prdím na nějaké dělení, někdy se probudím šťastná, někdy mám chuť někomu rozmlátit hlavu o zeď.
Už je to nějaký pátek co na jednom streamu na twitchi zavolala mladá fanynka svému oblíbenci a začala se s ním bavit o své budoucnosti. Rozhovor to byl po všech stránkách hrozný a zvláštní, ale o to tu teď nejde. V jednu chvíli ji totiž muž/chlap/pán/mistr bavič položil dost těžkou otázku a to tu, kde si sama sebe představuje za takových dvacet let.
Nebudu nikomu nic nalhávat, v tu chvíli mi holčiny bylo nehorázně líto, jelikož se v tom máchala doslova jak ryba na suchu. Po bezmála dvaceti minutách z ní dostal, že chce mít práci a tím celá konverzace skončila. Teď tu ale mám takové hezké téma týdne a přiznávám že samotnou mě to v tu chvíli docela uvedlo do rozpaků a nad danou otázkou jsem si hlavu lámala ještě dalších několik dní.
Mé hned první zjištění bylo, že se smrti nebojím, ale spíš ji očekávám. Neplánuju nic na své dvacáté narozeniny, protože prostě nevěřím že tu do té doby ještě budu.
Další bylo to, že mám až moc malé cíle. Na rovinu, můj největší cíl v životě je mít nějaký jednopokojový byt a kočku, víc si nepřeji. Pokud se mi víc poštěstí budu jenom ráda, ale neočekávám to. To může znít na jednu stranu poměrně dobře a rozumně, člověk při takovém smýšlení nemůže být zklamaný, pokud jeho budoucnost nedopadne nejlépe. Na druhou stranu je neskutečně těžké přežívat ze dne na den s minimální mzdou bez nějakého pořádného snu za který jste schopni bojovat.
Jak už jsem řekla, nemám žádný obří sen, nic výjimečného.
Za to ale můj život oplývá hromadou menších vítězství, což myslím tu mezeru pěkně vyplňuje. Možná nesním po tom pracovat pro Disney, nebo mít vlastní společnost, či šťastnou rodinu, ale to je jedno, protože mi to stejně vynahradí ty malé okamžiky všude kolem. To když mě pochválí nějaká paní v práci, vřele pozdraví řidič autobusu nebo pozve někam mladší sestřenice. Vše to jsou maličkosti, které mají nějakou hodnotu a spolu dohromady tvoří něco většího.
Můj momentální sen? Chci se naučit s Blendrem a ne protože bych s tím snad něco plánovala, jenom mě to láká a mohlo by se to v budoucnu hodit.
Takže ve zkratce...
Tenhle článek nemá pointu, plňte si sny, buďte šťastní, všímejte si maličkostí a sem tam se na někoho usmějte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Think Think | Web | 5. července 2018 v 22:26 | Reagovat

Hah... a víš, že díky tomuto přístupu budeš mnohem spokojenější, než většina lidí? Radši malé uskutečnitelné cíle, které si splníš, než ty velké, které si nikdy nesplníš. Navíc, nemusíš jít přes kopírku, jsi svobodná bytost s osobitým náhledem na život. To si udrž.

A jinak zajímavý nápad, co se týče toho zarovnání textu vpravo :D

2 Marcela Marcela | E-mail | Web | 6. července 2018 v 1:15 | Reagovat

To je krásný přístup k životu. Spokojit se s maličkostmi, ti bude po čase odměnou  dalších cílů. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama