Hlavně se usmívat.

12. července 2018 v 13:41 | Imogen |  Z pracovního deníku.

Je to tady, můj první den.
Dnes jsem oficiálně začala svůj zácvik na roli pečovatelky, samozřejmě jde jenom o brigádu, nic víc extra.
Řekněme že domluva s šéfem nebyla zrovna nejlehčí, ale po týdnu mě dnes konečně dali na starost pár děvčatům a tak začala má pouť.
Nutno na začátek poukázat na fakt, že nemám žádné zkušenosti s péčí o staré lidi a celkově jediné o co jsem se kdy starala byla má rybka. (Vydržela rekordní měsíc.)
Byla jsem tudíž naprosto nepolíbená tímto pečovatelským světem a když mi tak vedoucí při jízde k první paní řekla slovo "gramofon", rozhodně mě nenapadlo místo kam chodí konat potřebu ale normální hrací gramofon.


,,Vyneseš a připravíš gramofon, já ji mezitím udělám snídani." Řekla přesně a opět silně škubla volantem, jak ho nezvládala udržovat za jízdy v jedné lajně. Gramofon si nekupují jenom hipsteři, aha. Pomyslela jsem si ihned a věnovala ji převelice vzdělaný výraz aby ji došlo, že natrefila na osobu zkušenou co se gramofonů týče.
To že jde o něco naprosto jiného jsem zjistila až na místě, jo jsem možná blbá, ale hele. Já se s tím nikdy jindy v životě nepotkala, jsem holt taková pečovatelská panna, všechno je to pro mě nové.

Další problém nastal už při příchodu do domu, paní seděla na své posteli, postel pod ní byla celá posraná (promiňte mi ten výraz, ale žádné jiné slovo to tak skvěle nepopíše) a ona se přitom klepala jako bychom ji za to měly zbičovat.

Proboha, chuděra... Koukla jsem na ni soucitně, načež ji vedoucí začala rázně zvedat. ,,Tak ji běž osprchovat, já to tu uklidím." Já na ni mám šahat?!

Teď to prosím nechápejte špatně s tímhle vším jsem počítala, ovšem stále mě ta situace tak zarazila, že tohle bylo jediné co mi problikávalo hlavou.
Odvedla jsem ji tedy pomalu do koupelny a vzala dovnitř sprchy, kde jsem následně čtvrt hodiny čekala na pro ni vhodnou teplotu. Bylo to zbytečné.
Když paní začala ječet, že ta studená voda je až moc horká, přiběhla už nasupená vedoucí, vyrvala mi tu hadici z ruk a prostě ji pustila na rozklepanou paní. Přísahám, v tu chvíli jsem ji chtěla zabít, poprvé.
Potom co jsem paní žínkou vyškrábala z celého zadku i předku, vytáhla jsem ji ven, utřela a začala hledat vedoucí. Nebyla nikde v patře a do dolního jsem chodit nechtěla, nechat tam paní jsem rozhodně nehodlala. Proto jsem i málem omdlela, když se vedoucí náhle objevila zamnou a začala ječet.

,,Však prochladne! Proč jsi nevolala?! Běž ji převléct!" Ehm, dobrých dvacet minut tu nejsi k nalezení ženská a prohledala jsem celé patro, tak klídek, jasný?

Paní jsem nešikovně oblékla, nechala ji najíst, přečetla si že se stydí za svou nemoc, že na ni člověk musí s klidem, poslechla si jak na ni vedoucí ječí kvůli spadnutému kusu sýra. Na to jsem ji věnovala jenom jeden naštvaný pohled a dále raději držela zobák, co jsem abych si tu na ní otevírala pusu? To místo potřebuju.
Dále jsme tedy jely do vedlejší vesnice, paní se zdála milá a o hodně víc při vědomí jak ta před ní, nebýt jejího vlezlého syna popsala bych to jako ideální půl hodinku. Znovu jsem vynesla gramofon, desítky minut hledala v jejich domě záchod, umyla nádobí, umyla paní záda, vyhrála nad ní v člověče nezlob se (řeknu vám, ta ženská vypadá jako by se měla každou chvíli rozpadnout, ale figurky odhazuje obstojně), vzala ji na procházku ven, zalila ji květiny a tím celá ta návštěva tak nějak končila.

,,Chci se kouknout na telku." ,,Na co?" ,,Něco o povodních." ,,Ale teď žádné nejsou." ,,Někde jsou vždycky!" Řekla mi rázně, když jsme za deště odcházely ze zahrady.

Žádné povodně jsme nenašly, takže si šla zklamaně lehnout.
A bylo toho víc, byl tu pán co si myslel že má u sebe nějakou mladou dámu, ale ve skutečnosti tam byl zcela sám. Paní co se na nás naštvala, protože jsme vyhodily plesnivou rajskou omáčku, pán který mi za necelou půl hodinu stačil 3x zopakovat celý svůj životní příběh, vdovec s nemocnou manželkou, zdravá paní s vyhlídkami na sebevraždu, hromadu milujících a neštastných dětí i spřízněných duší, jak se říká. A o hodně o hodně víc.
Tenhle článek vlastně již není tak zcela aktuální, jde vlastně spíš o včerejšek, ale jsem líná a tak se mi povedlo ho dopsat až dnes. Zkušenost je to bezpochyby skvělá, zatím mě to i baví přes tu veškerou náročnost a lidi jsou skvělí.
Plus mám konečně alespoň trochu pocit, že dělám něco důležitého.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 12. července 2018 v 21:33 | Reagovat

Tak o téhle práci jsem taky uvažovala, ale nějak to nevyšlo. :/ Tak budu držet tobě palce, aby ti to vydrželo a jistě se do toho brzy dostaneš. :)
Jinak je docela smutné, že občas jsou ty ženské na ty důchodce docela dost tvrdé. :/ Chudáci.

2 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 12. července 2018 v 22:31 | Reagovat

Wau, máš můj veliký obdiv ... přeji hodně sil :)

3 Marty Hat Marty Hat | E-mail | Web | 13. července 2018 v 9:53 | Reagovat

Wau, to musela být síla, já bych do toho asi nešla, ale vím, že takové lidi jsou potřeba!
S tátou se staráme o naši nemocnou babičku a začíná se to už podobat tady tomu co popisuješ. Občas je to psychicky i fyzicky náročný, takže tě obdivuju.

4 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 16. července 2018 v 12:06 | Reagovat

Mám kamarátku, ktorej mamina robí toto. Stará sa o chorú babičku v Rakúsku, a viem, čo to všetko obnáša. Ale musím ťa pochváliť, že si to takto s prehľadom zvládla, ja už by som druhýkrát sa asi nevrátila. Vlastne, ja by som na to nemala žalúdok ani na prvýkrát. Obdivujem takýchto ľudí, veď je to aj patrične zaplatené, pretože utierať po niekom cudzom hovienka, fuj. Ja s mojím žalúdkom by som to určite nevydržala. A čo sa týka tej tvojej vedúcej, ešte tá k tomu pridávala. Neznášam nespravodlivosť, a takéto namyslené kravy, ktoré si myslia, že keď si brigádnik, alebo že si tam prvý deň, tak môžu do teba kopať! Drž sa, napriek všetkému vidno, že ťa to baví. :)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. července 2018 v 12:23 | Reagovat

Gratuluju k titulce...:)

6 Ta co bloguje z nudy Ta co bloguje z nudy | Web | 16. července 2018 v 15:03 | Reagovat

Obdiv každýmu, kdo tuhle práci dělá rád a dobře.

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. července 2018 v 15:26 | Reagovat

Haha, s gramofonem mám úplně totožnou první zkušenost :)

P.S. Nemusíš se pořád usmívat :)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 16. července 2018 v 19:49 | Reagovat

Obdivuhodné si takovou práci zvolit dobrovolně. Vyžaduje to nejen velkou trpělivost, zdraví, ale hlavně nervy s těmi staříky, kteří už neví která bije, ale tvrdí, že jsou zcela v pořádku. Vím o tom své, bohužel. Samozřejmě také hodně záleží na věku toho, kdo se o staroušky musí starat. Staré dítě, které samo už potřebuje pomoc je mnohdy v péči o starého rodiče v koncích. Tak ještě jednou máte můj obdiv za to co děláte.:-)

9 Janina Janina | Web | 16. července 2018 v 21:44 | Reagovat

Tak to přeji pevné nervy, protože z nemocnic mám už zkušenosti se starými lidmi :( ale je to od tebe krásný že chceš pomáhat :)

10 KaTHulle KaTHulle | 17. července 2018 v 17:32 | Reagovat

Nejdřív jsem si myslela, že seš v počovatelské službě, ale nějak mi tam nejde ta cílová skupina, kterou popisuješ na konci. Každopádně držím pevné nervy... Pokud tě sociální práce baví, tak směle do toho, je to fajn práce. Mě to taky před pěti lety strašně bavilo. V tuto chvíli jsem už spíš vyhořelá a myslím si, že potřebuju cvokaře.

PS: Chování té "vedoucí" je přímo otřesný. Možná bych si být tebou i stěžovala, jestli je takhle protivná vždycky, nemá v sociální práci co dělat.

11 KaTHulle KaTHulle | 17. července 2018 v 17:33 | Reagovat

[10]: teda přej pevný nervy.*

12 alpos alpos | Web | 17. července 2018 v 22:44 | Reagovat

Obdivuji odvahu a přeji stále mnoho citu a soucitu s ošetřovanými, neboť to znám jen bohužel z té druhé strany, kdy je ošetřovatel(ka)vyhořelý a všichni ti chudáci a chudinky mu jsou na nervy a nejraději by se jich nějak zbavil, což se mu(jí) většinou brzy podaří. Abys z toho měla stále dobrý pocit, že jsi pomohla.

13 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 18. července 2018 v 8:56 | Reagovat

Člověk, když slyší o gramofonu (ano schválně používám výraz slyší i když vím, že to čtu. :D), paní šéfce, která tě sprdla, studená voda ve sprše, po**ná postel a podivuhodný lidé, tak to nezní moc optimisticky ale tys napsala: „ zatím mě to i baví přes tu veškerou náročnost..." V tom příapadě ti přeju, aby ses měla ty i ostatní dobře. :)

14 StrYke StrYke | E-mail | Web | 20. července 2018 v 7:51 | Reagovat

Máš můj obdiv, taková práce je sice potřeba a toho, kdo to dělá, respektuji, ale sám bych to dělat nedokázal. :) Neměl bych na to trpělivost a asi ani žaludek. :D

15 hanci52 hanci52 | E-mail | Web | 20. července 2018 v 20:20 | Reagovat

Pracuji se staroušky 5 let, pořád mě to baví a uspokojuje. Jenom jsem asi o pěkných pár let starší než ty. Popsala jsi to úžasně a pravdivě, máš můj obdiv a hlavně držím palečky ať vydržíš. Takoví lidičky jako jsi ty jsou moc moc moc potřeba!

16 Imogen Imogen | 21. července 2018 v 10:47 | Reagovat

Všem děkuji za podporu a odezvu k článku :)

[1]: Právě, na druhou stranu, ty ženský s nimi dělají o dost déle jak já, takže co vím, třeba to s některými ani jinak nejde. Je fakt, že kdybych i já osobně byla trochu ráznější, měla bych to tam lehčí :D

[3]: Myslím, že tady spíš patří obdiv vám, hrozně obdivuji rodiny co se o ty své již slabší členy takhle starají. Pro pracujícího člověka to musí být děsně vyčerpávající, fyzicky i emočně. Takže též držím palce :)

[4]: Tohle mi řeklo i dost lidí v reálném světě abych byla upřímná. To že by na to neměli žaludek. A ze začátku jsem si to taky říkala, když tě ale před to najednou hodí a přijde na to, člověk to podle mě ani moc nevnímá a uvědomí si to až později. Udělat se to zkrátka musí. Plus si říkám, že je možná dobře, že jsem měla už ten první den tak hektický, člověk už je potom připravený na vše :D

[7]: To mě těší, že nejsem sama! :D Připadala jsem si tam jako naprosté pako.

[10]: Je to pečovatelská služba, bohužel se v tomhle všem ale absolutně nevyznám, takže bohužel nevysvětlím, proč je to tu u nás tak zmatený. (Organizaci by tu i prvňáček zvládl lépe jak ten šéf.)
Vedoucí jsem již probírala s ostatními, bylo mi řečeno že na tu první paní se prostě takhle musí vždy, což stále beru jako hnus, ale už menší vzhledem k tomu všemu ostatnímu co se tu mezitím stalo. Ve zkratce, zdá se že tu jsou uživatelé služeb všem naprosto jedno.

[13]: Ono to takhle nezní zrovna vábně, ale jsem člověk dost společenský a oproti práci ve fabrice je to pro mě stále tak trochu ráj na zemi. Dostávám zaplaceno za to že pomáhám starým lidem, co víc si přát? Tady to jako malá daň se dá přežít :D Jinak děkuju :)

[15]: Tak to je skvělé, ohromný obdiv z mé strany! Tady u nás se mění vedení každý půl rok. Zkrátka u toho nikdo nevydrží, takže je pěkné vidět že to někdo dělá takhle dlouho a stále neztrácí nadšení. Taky držím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama